Home Finanční gramotnost zajímavý článek o rozpočtu domácnosti

zajímavý článek o rozpočtu domácnosti

Převzato z www.mesec.cz

 

1. Staňte se šéfem vlastních peněz: Jak na příjmy a výdaje?

18. 5. 2012 0:00 Jan Spilka, www.mesec.cz

 

Žijete od výplaty k výplatě? Nejste schopni ušetřit ani na nečekané události jako je třeba oprava pračky nebo televize? A co dovolená – zbývají vám na ni peníze? Problém v drtivé většině případů není ve vašem příjmu, ale ve vás.

Každý měsíc začíná a končí stejně. Na začátku je různě velká výplata, což je odměna za práci v minulém měsíci. Jakmile se ale blíží konec toho současného, zůstatek na účtu se odpočítává směrem k nule podobně rychle, jako odpočet startu raketoplánu. Posledních několik dní měsíce je přitom kritických – na účtu zbylo v lepším případě tak tak, abyste do další výplaty přežili, v případě horším tam nezůstalo nic, a vy nemáte jinou možnost, než si půjčit. A takhle se to opakuje měsíc co měsíc.

Většina lidí, kteří mají takovéto problémy, svalují vinu na vládu, poslance nebo svůj nízký příjem. Vládu nechme stranou, ta sice někdy umí člověku pěkně znepříjemnit cestu k penězům, za svoji finanční situaci jste ale odpovědní pouze a právě vy. A příjem? Divili byste se, kolik po světě chodí lidí s obrovskými příjmy, tedy podle vašich měřítek. A na konci měsíce jsou na tom úplně stejně jako vy – posledních několik dní do výplaty ždímají kapsy, jestli tam nezbyly nějaké zapomenuté drobné.

Vysoký příjem je sice předpoklad k tomu, abyste dokázali rychleji zvyšovat bohatství, nikoliv ale nutný. Kdo se nedokáže držet na uzdě, dokáže stejně snadno utratit celý svůj plat, a nezáleží na tom, jestli bere 20 nebo 200 tisíc měsíčně. Naopak disciplinovaný člověk dokáže i z malého příjmu ušetřit poměrně zajímavé částky.

No jo, ale když můj plat stačí akorát na zaplacení nájmu a těch nejdůležitějších plateb, zní častý argument jednotlivců i rodin, mladých i starých, které nedokážou tvořit žádné rezervy, jinými slovy – zvyšovat své bohatství.  Chcete dobrou zprávu? Každá rodina to dokáže, tedy i vy. Stačí vědět jak, a důsledně to dodržovat.

Jak vyjít z výplaty?

Základ celého tajemství přitom tkví pouze ve dvou slovech. Příjmy výdaje. Každá rodina je vlastně taková malá firma. Oba členové domácnosti většinu svého ekonomického života běžně pracují nebo jinak vydělávají peníze. To jsou příjmy. Vydělané peníze pak utrácejí za nezbytné nebo více či méně zbytné statky. Slovem statek ekonomové rozumějí prakticky cokoliv, za co se peníze dají utratit, takže i jídlo, benzín do auta nebo dovolenou v Egyptě. To jsou výdaje.

Příjmy ani výdaje však samy o sobě neříkají nic o finanční situaci rodiny. Vypovídající začnou být až tehdy, když je dáme do vzájemného vztahu. Ten nejlíp vystihuje rozpočet cashflow – výkaz toku peněz. Volně se dá přeložit jako volné disponibilní prostředky. Ještě jednodušeji, jde o peníze, které rodině zbudou po zaplacení všech výdajů.

Počáteční stav finančních prostředků

+ Příjmy z daného období

– Výdaje z daného období

= Konečný stav peněžních prostředků

Rozpočet cashflow

Pochopení tohoto principu je dle mého názoru naprostým základem dobrého řízení osobních financí. Nedivil bych se, kdybyste tabulku komentovali jinak než: „Tohle přece vím.“ Ano, většina lidí to ví, bohužel se podle toho neřídí.

Pokud je příjem vyšší než výdaje, objem peněžních prostředků rodiny se zvětšuje a tím pádem i její majetek. Rodina spoří. O majetek rodinu připravuje inflace. 


Autor: Jan Spilka

Pokud je příjem stejný jako výdaje, objem peněžních prostředků zůstává stále stejný a tím pádem i její majetek rodiny. Většinou jde o ty, které žijí z měsíce na měsíc. Veškerý příjem akorát pokryje výdaje, další měsíc rodina svou finanční budoucnost začíná opět od nuly.


Autor: Jan Spilka

Pokud je příjem nižší než výdaje, objem peněžních prostředků rodiny se snižuje a tím pádem i její majetek. Jeho objem se postupně blíží k nule. Tento stav je dlouhodobě neudržitelný. Pokud rodina nemá žádné rezervy a není schopná dostat cashflow do plusu, nezbývá jí nic jiného, než si na provoz půjčit. To ale v budoucnu vede ještě k vyšším výdajům rodiny, která se v takovém případě, stejně jako jakákoliv jiná firma, může dostat do krize likvidity. Jediným podstatným rozdílem je to, že taková situace většinou nekončí zápisy v insolvenčním rejstříku, nýbrž rozvodem.      


Autor: Jan Spilka

Rodina z posledního uvedeného modelu má kromě zadlužení (které nebudeme považovat za racionální řešení situace krize likvidity, protože nepovede k ozdravění rodinných financí, ale naopak k oddálení a prohloubení krize likvidity) prakticky jen dvě možnosti, jak situaci napravit. Ty může navzájem kombinovat.

Žít nebo přežívat

Pokud žijete od výplaty k výplatě, anebo si ke konci měsíce dokonce musíte půjčovat, protože váš účet prostě zeje prázdnotou, znamená to, že patříte do druhé nebo poslední skupiny. Takto se dá samozřejmě žít také, v obou případech je to ale velmi krátkozraké a dřív nebo později takové řízení peněz – pokud se to tak dá vůbec nezvat – špatně skončí. Ještě jednou a v tomto seriálu, ne naposledy, si dovolím použít příměr rodiny a firmy. Firma, která má větší výdaje než příjmy, dřív nebo později zkrachuje. A přesně to samé se může stát i s nediscipli­novanou rodinou.  

Naopak pokud se váš majetek stále rozrůstá, znamená to, že patříte do skupiny první. To je správná cesta, ale i tady dá leccos vylepšit. Jak na to, ať už patříte do kterékoliv skupiny, si už ale řekneme příště.

V tomto prvním díle seriálu o umění řízení vlastních peněz jsme si napsali, jak se rodinné peníze chovají a jakou cestou se máte vydat, pokud nechcete, aby peníze ovládaly vás. Dobrá zpráva je, že dostat je pod kontrolu dokáže každý. Nejdůležitější je první krok. A kdo nevěří, ať si přečte další díl našeho seriálu. Ten bude o tom, jak takový první krok udělat.

 

 

2. Staňte se šéfem vlastních peněz: Kouzlo tužky a papíru

Jak docílit toho, aby příjmy rodiny skutečně převyšovaly reálné výdaje?


prvním díle seriálu o umění řízení vlastních peněz jsme si vysvětlili, jaký vztah mezi sebou mají příjmy a výdaje rodiny a že to, kolik rodina vydělá, musí být víc, než kolik utratí. Ve druhém díle se zaměříme na to, jak toho docílit.

Spořit je přirozené

Tvořit rezervy, tedy spořit, je přirozené. Bylo to tak už v době, kdy se ještě k obchodování nepoužívaly peníze a zboží se ještě vyměňovalo za zboží. Pokud si chtěl farmář v budoucnu pořídit koně nebo opravit střechu nad hlavou, musel prostě vypěstovat a „uspořit“ dostatečné množství ovcí, aby si mohl vysněné zboží koupit. Takzvaně pod polštář spořily i naše babičky. Až dnes se schopnost spořit u mnoha rodin záhadně vytratila. Přečtěte si také: Jak změnit dodavatele elektřiny a plynu?

Pojďme ale k tomu, jak začít. Potřebujete se dostat do situace, kdy budou vaše příjmy vyšší, než vaše výdaje. K tomu vedou dvě cesty. Obě dvě znamenají určitou oběť. První je zvýšení příjmů.

Jak zvýšit příjmy?

To můžete udělat třeba tak, že si najdete novou, lépe placenou práci. Aby se vám to podařilo, většinou tomu ale předchází dlouhé získávání zkušeností u současného zaměstnavatele a zvyšování vzdělání. Pokud prostě chcete větší peníze, musíte mít za ně co nabídnout.

Další možnost je nechat zvyšovat příjmy prostřednictvím svých už našetřených úspor. Jinými slovy – nechat vydělávat své peníze. Příležitostí je spousta -  od spoření přes bankovní produkty, pronájmu nemovitostí až po založení firmy, akcie nebo investice do obrazů. Pokud se ale teprve učíte úspory vytvářet, nepředpokládám, že jich máte dost na to, aby vám dokázaly nezanedbatelným způsobem přinášet další. Každopádně obojí je běh na dlouhou trať. Čtěte také: Chcete z mobilu volat levněji? Poradíme vám, jak na to

Jak utáhnout opasek?

Vydělávat víc, než utrácíte, ale můžete zajistit také druhou cestou. A to snížením výdajů – jak se v současnosti s oblibou používá, utahováním opasků. Mnoha lidem představa, že by si mělo takzvaně utrhnout od pusy i to málo, co má, nahání doslova husí kůži. Důležité ale je, že se snižováním výdajů lze začít na rozdíl od zvyšování příjmů hned. Co ale dělat, pokud už teď šetříte, co můžete a pořád máte pocit, že to už víc nejde. Těžko se tomu věří, ale jde to vždycky.

Nejsem zastáncem přehnaného střádalství (což je oblíbené slovo našeho ministra financí) – to by se nám ta ekonomika moc nevyvíjela. Pokud ale chcete dát svůj rozpočet do pořádku, zavést dozor nad svými výdaji je první věc, kterou byste měli udělat. A čím budete přísnější, tím rychleji se vám podaří věci nasměrovat do správných kolejí. Pokud chcete, aby vám každý měsíc zbylo co nejvíc peněz, které můžete odložit na později, ideální je samozřejmě oba způsoby kombinovat. Snižovat výdaje a zároveň pracovat na zvyšování svých příjmů. Čtěte také: Tři úžasné akční nabídky, na kterých nevyděláte

Šetřím na všem, ale každý měsíc utratím víc, než mám

Neexistuje snazší odpověď než tato. Utrácíte víc, protože nevíte za co. Mít jasnou představu o tom, kolik jste utratili a kolik ještě utratit můžete, není v dnešní době snadné. Babičky našich babiček to měly jednodušší – měly jednu hromádku peněz a z té platily všechno.

Dnes je to horší – něco máte v hotovosti, něco máte na účtu, nedej bože, když máte účty třeba tři. Čím víc takových hromádek máte a čím častěji z nich ubíráte a platíte, tím složitější je pro lidský mozek sledovat, kolik peněz vám vlastně zbývá.

Většina lidí tak má o svém aktuálním jmění pouze přibližnou představu – skutečnost však od ní může být vzdálená o desítky procent, a to už je opravdu dost. Protože to mozek nedokáže, musíme mu trošku pomoct. Čtěte také: Necháte se nachytat na psychologické hry obchodníků?

Veďte si deník

Řešením je rodinný rozpočet, finanční deník nebo výkaz o cashflow. Je úplně jedno, jak tomu budete říkat. Prostě něco, kam si pravidelně a jasně zaznamenáváte všechny svoje výdaje. Pouhé zaznamenávání vašich výdajů vás bude nutit nad každým nákupem přemýšlet. Budou vám díky němu v hlavě vyvstávat otázky, zda tuhle věc opravdu potřebujete anebo jestli by se to nedalo nějak pořídit levněji?

Opět si vypůjčím srovnání s firmou. Firmy si takový rozpočet vedou vždy – mají to totiž povinné ze zákona. Nejde o nic jiného než dobře známé účetnictví. Rodiny jsou od tohoto pravidla ušetřeny. Bohužel.

A tak psal a psal a psal…

To, že takové zapisování, kolik utratíte, opravdu funguje, potvrdil i výzkum, který jsem dělal v rámci diplomové práce Teorie a praxe řízení osobních financí. Měla ukázat, jak se pouhé zaznamenávání výdajů projeví na finanční situaci člověka. Výzkum spočíval v tom, že vytipovaná konkrétní osoba (říkejme jí Filip Matějovský, pro účely práce mu bylo změněno jméno) si měla po dobu jednoho roku, den co den, zapisovat své výdaje, rozčleněné do několika kategorií.

Filip Matějovský byl před začátkem výzkumu typický, z finančního hlediska nedisciplinovaný člověk. Zvyklý žít z měsíce na měsíc, kdy každý finanční měsíc i přes poměrně slušný plat a snahu zbytečně neutrácet začínal s čistým kontem. K tomu, zúčastnit se výzkumu jako pokusný králík ho ale přesvědčila až zkušenost s kontokorentem, který si kdysi vzal u banky na pokrývání běžných výdajů. Po několika měsících jeho využívání zjistil, že limit kontokorentu má vyčerpaný už v polovině měsíce a do další výplaty mu tedy nezbývají ani peníze z minulého platu, ani kredit na kontokorentním účtu. Filip si jednoduše zvykl žít na dluh. Jeho typický měsíc vypadal tak, že hned po výplatě splatil kontokorent, na což vyčerpal prakticky celou výplatu, a tak si během několik dní byl nucen opět sáhnout ke snadným penězům banky. Filip se proto rozhodl pro radikální změnu a zhruba po roce se mu podařilo kontokorent zrušit.

Kam ty peníze mizí?

Filipovi ale stále nebylo jasné, kam jeho peníze mizí – podezíral svou banku, že mu z běžného účtu, strhává víc, než by měla. Rozhodl se proto, že si bude zapisovat veškeré výdaje, pokusí se utrácet s rozmyslem a hlavně začne spořit a investovat. Tady začal můj výzkum. Filip Matějovský dostal za úkol po 12 měsíců zapisovat den co den všechny své výdaje a příjmy do předem připravených tabulek, rozčleněné podle toho, za jaké zboží byly uskutečněny.

Jako měřítko úspěšnosti jsem bral to, zda se Filipovi podaří během doby, kdy si podrobně sledoval své výdaje, vytvořit dodatečné rezervy, případně dokáže část ze svého příjmu investovat a zvyšovat tak svůj finanční majetek. To se Filipovi skutečně povedlo.

Díky tomu, že měl jasnou představu o tom, kolik utrácí a kolik mu zbývá do konce měsíce ještě peněz, dokázal výdaje omezit a lépe plánovat tak, že mu při výplatě začaly zbývat i peníze z té předchozí. Přebytky ze začátku nechával v kasičce, postupně je ale začal vkládat do finančních produktů – jako jsou stavební spoření, penzijní připojištění, podílové fondy a později dokonce akcie. To, že viděl své výdaje doslova před očima, ho také motivovalo k větším výkonům v práci, takže také dosáhl vyššího příjmu. Ke konci výzkumu už byl schopen dávat stranou zhruba 9 tisíc korun měsíčně. 

Na následujícím grafu je vidět, kolik peněz byl Filip postupně schopen odkládat z výplaty a do čeho je dával. 

12měsíční test se na finanční situaci Filipa projevil především následovně:

  • Zrušil kontokorent u banky a přestal žít na dluh.
  • Začal postupně odkládat část příjmu a tu uspořil, případně investoval.
  • Během roku se mu podařilo naspořit či investovat cca 15 % hrubých příjmů. Ke konci období dokázal odkládat už cca 40 % příjmů.

Na příkladu Filipa je vidět, jak dokáže přehled o příjmech a výdajích vylepšit finanční situaci člověka nebo rodiny. Domnívám se, že osobní rozpočet by si měl vést každý, kdo chce své finance mít zdravé a chce, aby hodnota jeho majetku rostla. To by mělo spočívat minimálně ve vedení jakéhosi finančního deníku (přesné a pravidelné zapisování příjmů a výdajů), v ideálním případě pak k rozpočtování těchto výdajů a jejich dlouhodobému plánování na měsíce nebo nejlépe roky dopředu.

Ve druhém dílu našeho seriálu o managementu peněz jsme si řekli, jak dostat příjmy a výdaje do rovnováhy a jak nám v tom pomůže vedení rozpočtu nebo – chcete-li – finančního deníku. Ten funguje jako zrcadlo našich útrat, ale také dokáže výborně motivovat. V příštím díle se zaměříme na to, jak si rozpočet udělat tak, aby nás to bolelo co nejméně.

 

3. Staňte se šéfem vlastních peněz: Udělejte si rozpočet

30. 5. 2012 0:00 Jan Spilka

Pokud nebudete mít přehled o vašich výdajích, budete vždy utrácet víc. Nevědomost je totiž sladká, a je snazší utratit určitou částku, pokud přesně nevíte, kolik si můžete dovolit.

První dovolená v Jugoslávii, následuje první dítě. Pak již výše zmíněný automobil, zde se stávám zástupcem ředitele, druhá dovolená v Jugoslávii, druhé dítě. Mezitím samozřejmě rekreační chata, taktéž i barevný televizor, vychloubá se učitel Hájek ve filmu Básníci, když Štěpánovi pyšně ukazuje středobod svého života, finanční plán na deset let dopředu. U diváků tato scéna často vyvolávala úsměv, finanční poradce by ale nejspíš pana učitele pochválil, a to s vážným výrazem ve tváři. Faktem totiž je, že díky takovému plánu rodina dokáže mnohem lépe počítat do budoucna.

Bohužel, bez jasné představy o tom, kolik si můžete dovolit, budete pravděpodobně vždy utrácet do té doby, než budete moci. A až vám všechny peníze dojdou, budete utrácet dál, protože jíst a platit složenky musíte, nehledě na to, jestli peníze máte, nebo ne.

Pojďme ale začít od píky – a tedy pouhého zaznamenávání příjmů a výdajů, plánování přijde teprve, až budeme mít v malíčku tohle. K jednoduchému rozpočtu nám stačí vlastně jen tužka a papír a také nějaká ta znalost základní matematiky. V dnešní moderní době ale doporučuji využít možností počítače, kterých je nepočítaně. Asi nejdostupnější a dle mého názoru plně dostačující, je využití některého z tabulkových kalkulátorů, jako je například Microsoft Excel z balíku Microsoft Office anebo kalkulátor řady OpenOffice, který je zdarma. Ušetří nám to mnoho práce, a to je přece naším cílem.

Novější verze programu Microsoft Excel dokonce obsahují několik šablon rozpočtu pro domácnost pro měsíční a roční rozpočet, další se ale dají stáhnout na internetu. Tyto šablony jsou vhodné zejména pro ty, kteří se neradi zabývají tvorbou na míru. Těm, kteří chtějí uzpůsobit rozpočet přesně podle své finanční situace, doporučuji tvorbě tabulek věnovat trochu času, mnohokrát se vám to v budoucnu vrátí, jak časově, tak finančně. A teď už pojďme k tomu, jak může takový rozpočet vypadat a co všechno má obsahovat.

Váš finanční deník

Pro lepší pochopení budu v tomto článku často odkazovat na rozpočet, který jsem vytvořil pro účely výzkumu do mé diplomové práce. Můžete si ho také stáhnout (odkaz na konci článku) pro své účely a upravit podle svých potřeb.

Osobně se mi osvědčilo zavést takzvaný finanční měsíc, jinými slovy finanční deník na každý měsíc začínat nikoliv prvním kalendářním dnem v měsíci, ale dnem, kdy pravidelně dostáváte výplatu, a končit dnem předcházejícím výplatě další. Získáte tak větší přehled a lépe vidíte, kolik vám ještě zbývá peněz. U podnikatelů s více příjmy je samozřejmě složitější.

První položka, kterou by měl váš finanční deník obsahovat, jsou příjmy. Většinou je to mzda, která chodí jednou měsíčně. Je nutné sem ale počítat například i různé sociální dávky, invalidní důchod nebo třeba dočasnou výpomoc od příbuzných ale také půjčku od banky. Například osoby samostatně výdělečně činné ale můžou mít příjmy každý měsíc jiné a můžou jich mít několik, proto stojí za zvážení, jak příjmy zaznamenávat.  Součet těchto příjmů by měl být vždy vyšší než součet veškerých výdajů.

Další položkou jsou výdaje. Těch je v měsíci většinou mnohem víc než příjmů, doporučuji proto být co nejvíc na pozoru. Mně osobně i v provedeném výzkumu se nejvíc osvědčilo výdaje členit jednak podle jednotlivých kalendářních dní v měsíci a také je zařadit do několika kategorií. Výdaje samozřejmě nemusíte zapisovat každý den – stojí to víc času – ale je to nejefektivnější. S takto strukturovanými výdaji se dá také velmi snadno dělat různá statistika pomocí přehledných grafů, což běžné programy typu Excel umí velmi jednoduše a byla by velká škoda toho nevyužít. Mně osobně se tedy velmi osvědčila tabulka, kde v řádcích jsou uvedeny jednotlivé dny v měsíci a ve sloupcích jsou jednotlivé výdajové kategorie (viz obrázek).


Autor

Ukázka výpočtu

Díky takovému použití pak může tabulkový program velmi snadno automaticky počítat třeba celkové výdaje za jednotlivé dny, stejně jako celkové výdaje v jednotlivých kategoriích (například za potraviny nebo auto) za celý měsíc. Takové rozdělení se mi velmi osvědčilo, protože díky členění na jednotlivé dny a kategorie, můžete data zpracovávat prakticky jakkoliv. Díky správnému členění můžete pak snadno zjistit, kolik například utrácíte za vašeho koníčka průměrně každý měsíc (pokud máte data za víc měsíců).

Jak si výdaje rozdělíte, záleží čistě na vás. Jde o to, aby pro vás byl pro rozpočet co nejvíc vypovídající, ale zároveň přehledný. Čím méňe budete mít kategorií, tím odlišnější výdaje budete řadit do jednoho sloupce. Naopak čím víc kategorií mít budete, tím snazší bude každý výdaj zařadit do správné kategorie, celý finanční deník bude ale o to víc nepřehledný. Já osobně jsem zvolil docela podrobné členění, kde například jídlo jsem rozdělil do třech kategorií, a to Potraviny (jídlo nakoupené v supermarketu určené pro konzumaci doma), Eurest (jídelna v práci) a Restaurace, hospoda a alkohol (kam jsem řadil útratu v restauracích, tedy i útratu za alkohol a nápoje). Jak si výdaje rozdělíte, závisí čistě na vás a je to velmi důležité. Rozdělení by prostě mělo charakterizovat vaše osobní potřeby.

Při rozdělení výdajů je třeba řídit se hlavně svými zvyky a zájmy. Například pro sportovce, který často utrácí například za posilovnu nebo různé sporty se vyplatí mít zvláštní kategorii Sport, pro vášnivého čtenáře, který si měsíčně koupí třeba deset knih, zase zvláštní kategorii Knihy. Naopak nemá smysl dělat zvláštní kategorii pro něco, za co utrácíte třeba jen jednou měsíčně nebo několikrát do roka. Takové výdaje je nejlepší začlenit pod nějakou jinou kategorii.

Váš domácí finanční rozpočet

Jak s deníkem zacházet

Největší škodu dokážou na finančním zdraví rodiny napáchat paradoxně malé a časté výdaje. Ty jsou největší hrozbou pro finanční zdraví rodiny. Utrácení malých částek si většina lidí příliš nerozmýšlí, a proto se na ně snadno zapomíná. O to větší je překvapení, když se takové malé částky na konci měsíce sečtou. Proto je vhodné používat počítačové programy, které výdaje od příjmu snadno počítají automaticky a průběžně, takže každý den jasně vidíte, kolik peněz ještě můžete utratit.

Pro výdaje, které se naopak příliš nemění a přicházejí každý měsíc (tedy jsou víceméně pevné a pravidelné) doporučuji speciální místo stranou hlavní tabulky. Do takových pravidelných výdajů by měly patřit například výdaje za nájem, elektřinu, vodu, fond oprav, koncesionářské poplatky, hypotéku, telefon, pro podnikatele třeba zdravotní a sociální pojištění, dále bankovní poplatky třeba auto nebo spoření a investice. Toto je správné místo také na započítání splátek úvěrů, pokud nějaké máte. Zapomenout nesmíte ani na výdaje, které platíte třeba jen jednou nebo několikrát do roka. Například je to povinné ručení za auto, daň z nemovitosti nebo legitka na MHD. Takové výdaje je potom vhodné začlenit do těch pravidelných a přepočíst je na jeden měsíc (například povinné ručení placené jednou ročně vydělit 12).

To nejdůležitější ale přichází, když máme příjmy a výdaje za celý měsíc rozčleněné a zapsané. A to je odečtení všech výdajů od příjmů. Pokud vám zbude velká částka, stojí za promyšlení, zda nezvýšit pravidelné úložky na spoření nebo investice. Tím, že necháte volné peníze na běžném účtu je totiž pomalu, ale jistě připravujete o jejich hodnotu, kterou ztrácejí kvůli inflaci. Pokud vám nezbude nic nebo dokonce skončíte v mínusu, pravděpodobně to znamená, že jste si museli půjčit. Taková situace není dlouhodobě udržitelná! Je tedy čas udělat maximum proto, abyste vaše příjmy a výdaje dostali alespoň do rovnováhy.

 

    

Teď už víme, kolik jsme utratili za jeden měsíc a jak si naše výdaje stojí oproti našim příjmům. Ovoce z finančního deníku ale budete sklízet až v budoucnu. Data za jeden měsíc jsou totiž na to, abychom z nich dělali nějaké velké závěry, málo. Až po několika měsících totiž můžete začít jednotlivé kategorie i celkové výdaje průměrovat – to teprve bude mít průměr nějakou vypovídající hodnotu.

Až průměry za dostatečně dlouhou dobu vám totiž řeknou, jak si vlastně s těmi penězi stojíte. A můžete začít konečně pořádně plánovat. Už dnes ale můžete udělat první krok vedoucí ke zdravým rodinným financím a začít vést svůj vlastní finanční deník. Udělejte si tabulku a začněte. Chce to disciplínu, odměna, kterou časem získáte, za to ale stojí. Říká se jí finanční stabilita. O tom, udělat krok číslo 2, tedy jak z finančního deníku udělat finanční plán a jak s ním zacházet, si řekneme příště.

 

4. Staňte se šéfem vlastních peněz: Proměňte plán na skutečnost

Jak využít finanční deník pro dobré plánování, které vám umožní se dobře připravit i na velké finanční výdaje?

25. 6. 2012 0:00 Jan Spilka

Minule jsme si začali vést finanční deník. Začali jsme psát naše příjmy a výdaje a pravděpodobně jsme zjistili, že dokážeme ušetřit víc, než jsme si mysleli. Teď se ale podíváme na to, jak takový deník využít k tomu, co opravdu chceme, a to je zajistit, aby se náš majetek neztenčoval a nemizel z účtu jako pára nad hrncem, ale naopak rostl a zvyšoval tak naše finanční zdraví.

Další pomocník: finanční plán

K tomu nám pomůže finanční plán. Doposud jsme pouze zapisovali své aktuální výdaje a případně jednoduše statisticky zjistili, kolik zhruba utrácíme v každé výdajové kategorii

Teprve finanční plán ale vnese do našeho snažení pohled do budoucnosti. A budoucnost je to, co nás zajímá. Smysl takového plánu je dosáhnout toho, abychom už na začátku měsíce nebo roku věděli, kolik můžeme utratit a ušetřit.

Finanční plán ukáže cestu, jak plánovat velké finanční výdaje – třeba vzdělání dětí, koupi auta, nemovitosti, kapitálu na rozjezd firmy apod. Mnoho lidí si říká, že do čtyřiceti koupí dům a zaplatí ho v hotovosti, ale pokud si pomocí jednoduché rovnice nespočítají, kolik za tu dobu budou schopni ušetřit a nebudou se řídit finančním plánem, můžou být ve čtyřiceti letech nepříjemně překvapeni.

S finančním plánem přijde překvapení hned a člověk tak získá čas udělat změnu ve prospěch naplnění jeho cíle. Zvýšit příjmy, snížit výdaje – o tom už pojednávaly předchozí články seriálu. Finanční plán funguje mimo jiné jako velmi dobrá motivace.

Přehled o výdajích je pomůže lépe řídit

Díky tomu, že si každý výdaj podrobně zapisujeme, dokážeme snadno odhadnout, kolik jsme schopni v každé kategorii utratit. Od toho se můžeme odpíchnout. Když víme, jaký máme příjem a kolik průměrně utrácíme, je už snadné naplánovat, kolik jsme schopni a kolik bychom chtěli být schopni reálně každý měsíc ušetřit. 

Finanční plán můžeme dělat na měsíc, rok nebo i deset let. Zde samozřejmě funguje pravidlo, že čím větší budoucnost se snažíme plánovat, tím hůře se plán dělá. Prostě proto, že se situace mění. Mění se naše příjmy, můžeme onemocnět nebo nám šéf přidá, ale také výdaje – prostě nedokážeme v současné chvíli odhadnout, kolik bude stát vzdělání našich dětí, jestli přijdeme o práci nebo jestli si za deset let budeme kupovat auto nebo rozjedeme podnik. Jsem však přesvědčen o tom, že i špatný plán je lepší než plán žádný, koneckonců to potvrzuje celá řada výzkumů.

Plán sám o sobě není nic složitého – prakticky spočívá v tom, naplánovat si, kolik asi v budoucnu budeme utrácet. Pokud děláme plán krátkodobý (roky), tím víc bychom měli zaměřit na velké výdaje (dům, auto).

Způsobů existuje mnoho a každému vyhovuje něco jiného, princip se ale příliš neliší. V článku se budu držet systému plánování využitém v mé diplomové práci na téma Teorie a praxe rodinných financí. K plánování využiji rozpočet výzkumného subjektu z této práce, skutečné osoby, představený v minulém díle tohoto seriálu.

Jak na to?

Začneme tím, že si od našeho očekávaného měsíčního příjmu odečteme všechny povinné výdaje. Pokud využiji členění z mé diplomové práce, je to kolonka Pravidelné poplatky. V tomto případě jde tedy v první řadě o nájem, zdravotní a sociální pojištění, mobil, telefon a internet, případně ostatní výdaje, které považujeme za povinné a dá se snadno určit nebo odhadnout jejich výše.

Naším cílem je totiž právě zjistit, kolik peněz můžeme každý měsíc dát stranou – tedy uspořit nebo investovat, a proto s nimi budeme pracovat až na konci. Pro ilustraci použijeme několik obrázků z finančního deníků zkoumaného subjektu mé diplomové práce z jednoho konkrétního měsíce.
Odečtením pravidelných výdajů od příjmu získáme částku, kterou můžeme rozdělit mezi ostatní „nepravidelné“ výdajové kategorie.

V diplomové práci jsem je členil takto:

Pro ilustraci použiji příklad založený na datech z diplomové práce. Čísla ale budou z důvodu ochrany osobních dat zkoumaného subjektu jiná. V našem příkladu příjem dosahuje 28 tisíc korun. Od této částky odečteme pravidelné výdaje kromě výdajů na spoření a investice. Pokud máme pravidelné spoření (například penzijní připojištění nebo stavební spoření), měsíční platby také odečteme. Všechno ostatní necháme stranou. Soupis těchto výdajů může vypadat například takto:

Pravidelné poplatky

Částka

 

 

Investice

2 200 Kč

Stavební spoření

1 700 Kč

Telefon + internet

800 Kč

Penzijní připojištění

500 Kč

Mobil

1 117 Kč

Fondy

0 Kč

Zdravotní pojištění

1 697 Kč

Spořicí účet

0 Kč

Sociální pojištění

1 836 Kč

Akcie

0 Kč

Nájem

3 350 Kč

Kasička

0 Kč

Pojištění a banka

1 000 Kč

 

 

Celkem

12 000 Kč

 

 

Odečtením příjmů od těchto výdajů tak získáme částku 16 tisíc korun. Pro každou výdajovou kategorii teď stanovíme limit, kolik můžeme v každé kategorii utratit. To by měla být částka blížící se průměru, kolik v dané kategorii opravdu utrácíme. Pokud už vaše výdaje prošly ozdravnou fází a vy jste si jisti, že už o moc víc srazit nepůjdou, nastavte si částku radši o něco vyšší, než je průměr vaší útraty – je dobré si nastavit určitou rezervu, protože se může v každé kategorii objevit neočekávaný výdaj, kvůli kterému bychom se pak nemusely do stanoveného omezení vejít.

Pokud se to však nestane, je to jen dobře a zbylé peníze můžeme utratit za něco jiného nebo investovat. Pokud chceme dále výdaje v dané kategorii snižovat, nastavíme částku nižší než je průměr a budeme se snažit ji dodržet, ale musíme nastavit částku reálnou. Je jasné že, pokud si naplánujeme utrácet měsíčně za potraviny 200 korun měsíčně, pravděpodobně se nám to nepodaří dodržet (tedy pokud nejste ochotni obíhat popelnice ve městě). Plán by měl prostě počítat s neočekávaným. Náš rozpočet by mohl vypadat například takto:

Víc než důležité je při stanovování rozpočtu řídit se nejen tím, kolik jsme v dané kategorii utráceli v minulosti, ale také tím, jaké nepravidelné výdaje můžeme tento měsíc očekávat, a v takovém případě je musíme také do rozpočtu zahrnout. Pokud například na začátku měsíce víme, že budeme tento měsíc kupovat legitimaci na městskou hromadnou dopravu nebo novou pračku, příslušnou částku zahrneme do rozpočtu příslušné kategorie. Řekněme, že v našem příkladu jsou průměrné výdaje za dopravu tisíc korun. My ale tento měsíc počítáme s koupí legitimace za tisíc korun, takže jsme rozpočet pro dopravu stanovili na 2 tisících korunách. Podobně stanovíme všechny ostatní kategorie.

Každopádně rozpočty pro všechny tyto kategorie nesmí přesáhnout částku, kterou jsme získali po odečtení pravidelných výdajů (bez spoření a investic). Pokud přesahuje, znamená to jediné. Že plánujeme utratit víc peněz, než máme k dispozici. Taková situace je však z dlouhodobého hlediska neudržitelná – správně by nám totiž měly ještě nějaké peníze zbýt na spoření nebo investice. Pojďme se podívat, jak to udělat, pokud nám nějaké peníze v našem rozpočtu zbudou. V našem příkladu tedy od 16 tisíc Kč odečteme rozpočtované výdaje, tedy 9 tisíc Kč, a zbude nám 7 tisíc Kč. 

Od toho, co nám zbylo, je dobré opět pro jistotu ještě odečíst určitou částku, aby případně pokryla odchylky, které můžou vzniknout při zaznamenávání výdajů – například tím, že zapomeneme během měsíce nějaký výdaj zapsat), nebo tím, že nějaký stanovený limit překročíme. S jakými rezervami budete počítat, záleží opět na vás, já počítal z 10 % ze zbylých peněz, minimálně však tisíc korun. Od sedmi tisíc korun tedy odečteme další tisícovku jako rezervu na případné nepřesnosti. Zbude 6 tisíc Kč. 

Těchto 6 tisíc korun už jsou peníze, které nám opravdu zbyly a můžeme je tak do poslední koruny rozdělit na případné spoření a investice. To znamená určit si, kolik peněz pošlete třeba na spořicí účet, do podílových fondů a podobně.

V našem příkladu jsme zbylých 6 tisíc Kč rozdělili takto (zvýrazněno):

Pravidelné poplatky

Částka

 

 

Investice

9 200 Kč

Stavební spoření

1 700 Kč

Telefon + internet

800 Kč

Penzijní připojištění

500 Kč

Mobil

1 117 Kč

Fondy

1 000 Kč

Zdravotní pojištění

1 697 Kč

Spořicí účet

3 000 Kč

Sociální pojištění

1 836 Kč

Akcie

2 000 Kč

Nájem

3 350 Kč

Kasička

0 Kč

Pojištění a banka

1 000 Kč

 

 

Celkem

18 000 Kč

 

 

Důležitá je dlouhodobost a pravidelnost. Za jeden měsíc většinou nedokážeme dát stranou velké peníze, pokud se nám ale podaří určitou částku odkládat delší dobu, dokážeme se dostat k zajímavým částkám. S rostoucí částkou pak přibývá i způsobů, jak peníze dál rozmnožit.
Že jsme neudělali chybu, si můžeme jednoduše zkontrolovat tak, že už kompletně naplánovaným pravidelným výdajům (včetně spoření a investic) opět přičteme na nepřesnosti 1000 korun a rozpočet ostatních výdajů (9 tisíc korun). Výsledná částka se rovná 28 tisícům, což je přesně stanovený měsíční příjem.

Co dál?

Vedení finančního deníku a rozpočtování výdajů funguje. Díky tomu zjistíte, zda vůbec a případně kolik jste schopni dát měsíčně takzvaně stranou. Pokud zjistíte, že nic, je to jasný signál, že musíte víc šetřit anebo zvýšit své příjmy. Takové zjištění může být například dobrým impulzem k tomu najít si třeba druhou práci, nebo se začít po letech opět vzdělávat a podobně. 

Rozpočty pro jednotlivé kategorie je dobré v průběhu měsíce sledovat a případně upravit, pokud se situace nějak změní. Ideální je nechat si průběžně počítat také to, kolik ještě můžete v každé kategorii utratit do konce měsíce, aniž byste přesáhli rozpočtovaný limit. Na toto jsou dobré i běžné tabulkové kalkulátory typu Microsoft Excel, ve kterém je takové nastavení otázkou několika kliknutí. Vaše rozpočty a plány můžete například doplnit různými grafy, které se samy aktualizují podle toho, jak zaznamenáváte vaše výdaje. 

Poté, co zvládnete rozpočet na jeden měsíc, můžete si naplánovat i další měsíce nebo dokonce roky dopředu. Takové plány samozřejmě nemusí být tak podrobné jako rozpočty na měsíc, vzrůstá ale důležitost větších plánovaných výdajů. Pokud víte, že budete za dva roky pořizovat něco většího, zařaďte to bez přemýšlení tam.

 

Ještě jednou zopakuji, že tady samozřejmě platí pravidlo, že čím víc dopředu rozpočtujete, tím víc se bude pravděpodobně váš plán odlišovat od reality. I přesto má ale i takový plán svůj smysl. Dokážete díky němu například zjistit, jestli vůbec, za jak dlouho nebo kdy si můžete pořídit dovolenou, nové auto nebo třeba byt a můžete se podle toho zařídit. Každopádně se vám určitě nestane, že uplyne deset let, a vy budete nepříjemně překvapeni, že pořád nemáte peníze. 

Recept na stabilizování vašich výdajů už znáte. Dostali jste sekeru, která zabíjí finanční nemoci, a rady, jak s ní zacházet. Než se to naučíte, bude chtít nějaký ten trénink. V posledních dvou dílech tohoto seriálu se ještě naučíme pár „dřevorubeckých“ triků a nakonec vyměníme sekyru za modernější nástroj. Tužku a papír za počítačové programy.

 

5. Staňte se šéfem vlastních peněz: Zkroťte své výdaje

Jak netradiční cestou ušetřit na věcech, které nám tradičně vyjídají peněženku.

29. 6. 2012 0:00 Jan Spilka

Rad, jak ušetřit, jsou na internetu stovky a tisíce. Ať už jde o úsporu energie v domácnosti, šetrnou jízdu autem nebo nakupování potravin krátce poté, když máte plný žaludek. My se podíváme na způsoby, které jsou spíše netradiční a mnoho lidí o nich vůbec nepřemýšlí, přesto dokážou vaše výdaje úspěšně zkrotit. 

O krocení výdajů by se dal napsat celý seriál nebo kniha. My si zmíníme pro příklad jen některé způsoby, které mi přijdou zajímavé a velmi se osvědčily ve výzkumu v mé diplomové práci Teorie a praxe řízení osobních financí. 

Trvalé příkazy

Elektronické bankovnictví a jeho využívání vám dokáže ušetřit peníze několika různými způsoby. Jen díky tomu, že například využíváte elektronické výpisy z účtu, vám některé banky nestrhávají tak vysoké poplatky nebo vám dokonce i něco zaplatíTo podstatné ale je, že díky internetu máte jasný přehled o vašich příjmech a výdajích. Za kouzelné slovní spojení považuji trvalé příkazy, případně svolení k inkasu. Dokážou plně nahradit platby například pomocí složenek, což znamená za prvé, že nemusíte chodit na poštu a čekat dlouhé fronty, a za druhé, že za složenky nemusíte platit. Osobně používám trvalé příkazy v maximální možné míře. Kdy jsem naposledy čekal ve frontě na poště, abych zaplatil složenku, si nepamatuji. Podobně účel splňuje i svolení k inkasu, kdy dáte bance souhlas k tomu, aby si strhla předem neznámé částky – například platbu na mobilní telefon. 

Co je však na trvalých příkazech nejlepší  vyplynulo z výzkumu, který jsem zmiňoval. Jde o to, že si můžete splatnost nastavit na jakýkoliv den. Velmi se nám osvědčil jednoduchý trik – a to nastavení všech příkazů na ten samý den. Ideálně den poté, co přijde výplata nebo jiný hlavní příjem. U zkoumaného subjektu, kterému chodila výplata pravidelně 10. den v měsíci, jsme tak nastavili všechny pravidelné odchozí platby na 11. den.  To má jednu velkou výhodu – a to, že prakticky hned po výplatě se vám odečtou všechny platby, které zaplatit musíte. Díky tomu máte celý měsíc k dispozici jen peníze, které můžete utratit. Nestane se vám tak, že na některou platbu například zapomenete a díky tomu můžete své výdaje lépe plánovat. 

U inkasa je to složitější (neplést si inkaso s takzvaným soustředěným inkasem, tzv. SIPem). To, kdy se vám strhne platba z inkasa, můžete ale ovlivnit tak, že si nastavíte zúčtovací období u poskytovatele služeb, za které platíte, například u mobilního operátora tak, aby platba odešla ve vámi zvolený den. To, jak dlouho po konci zúčtovacího období operátor platby strhává, vám sdělí on.

Banka

Máte pocit, že vám z účtu ubývají peníze? Problém může být ve vaší bance. České finanční domy jsou na příjmech z poplatků velmi závislé a často zpoplatňují i to, co je v jiných evropských zemích běžně zdarma. Příkladem je vedení účtu, vklad hotovosti na pobočce nebo výběr hotovosti z bankomatu vlastní banky. Proč ne? Mají na to právo. 

Situaci ale můžete zvrátit k lepšímu, tím, že věnujete trochu času sazebníku. Je totiž možné, že vám banka strhává poplatky i za něco, co třeba vůbec nepotřebujete. Většina bank nabízí různé balíčky služeb a čas od času je obměňuje. Je možné, že máte starý účet, který může být dražší než ty v nové nabídce, a přitom služby, které obsahuje, nevyužíváte. 

Účet má dnes prakticky každý, většina lidí v Česku si ale vystačí se základními bankovními službami. Běžný účet a k němu platební karta a elektronické bankovnictví. Za takové služby si některé banky nechávají platit, hlavně v posledních letech se ale na českém trhu objevily i takové, které mají takové služby zdarma. Pokud tedy potřebujete účet hlavně na to, že vám tam přijde výplata a několikrát do měsíce zaplatíte kartou v supermarketu nebo vyberete z bankomatu, zvažte, jestli se vám nevyplatí přejít k některé z těchto nízkonákladových bank. Většinou mají jen málo poboček, tuto nevýhodu ale vynahrazují právě základní služby zdarma. Čtěte více: Mega recenze: Vyberte si „bankovní účet zadarmo“ na míru

S bankou se většinou nedá tak snadno vyjednávat, jako třeba s mobilním operátorem. Přejít k jiné je ale velmi snadné. To znamená u jedné banky účet založit a u druhé zrušit. Mít několik běžných účtů najednou až na výjimky nedává příliš smysl. Mít v peněžence deset platebních karet může sice na první pohled vypadat in, berte ale v potaz, že za každou z nich nejspíš také platíte poplatky. Za zmínku stojí například poplatek za blokaci karty nebo vydání nové, pokud vám je například někdo ukradne – může se vyšplhat i do tisíců, což v případě odcizení celé peněženky může zabolet. Vždy si uvědomte, jestli vás to, co vám banka dává, stojí za to, kolik ji měsíčně a za rok platíte. 

Další věcí je společný účet. Ten vám sice peníze sám o sobě neušetří, může se pomoci jinak. Dá se využít tak, že na společný účet oba partneři každý měsíc pošlou předem domluvenou částku. A z účtu se pak platí všechny společné, většinou pravidelné platby, jako je například nájem, elektřina nebo pojištění, ale třeba také běžný nákup potravin nebo ošacení dětí. Dá se tak kontrolovat, kolik oba partneři věnují do společné domácnosti – je to nejlepší způsob, jak můžou jet partneři takzvaně „na půl“. Problém může nastat v tom, že každý další účet navíc může samozřejmě stát peníze. To se dá ale vyřešit snadno využitím nabídky nízkonákladových bank, o kterých jsem už psal. Na trhu je dostatek takových, které nabízí vedení účtu zdarma.

Mobil

Začněte tím, že zavoláte svému mobilnímu operátorovi a požádáte ho o lepší nabídku. Ještě předtím se ale informujte, co nabízí konkurence, abyste pak mohli argumentovat ve stylu: „Ale operátor Y nabízí za stejnou cenu dvojnásobný počet volný minut. Znamená to, že mi nedokážete nabídnout alespoň srovnatelnou nabídku?“ Nenabádám vás, abyste pracovníkovi na zákaznické lince hned vyhrožovali, že od operátora odejdete – i když tato strategie se vyplatila už mnoha lidem.

Každopádně za zkoušku nic nedáte – maximálně vám zůstanou stejné podmínky. Nebojte se, že by vám operátor jako odměnu za drzost volání zdražil. Mějte stále na paměti, že operátor je na stejné úrovni jako vy. On je poskytovatel služby, vy jste zákazník. Pamatujte na to, že to, co je dáno v cenících operátora, je pouze orientační a záleží pouze na vás, co dokážete vyjednat. Na trhu mobilního volání probíhá silný konkurenční boj, takže šance na úspěch je proto vysoká. Čtěte více: Chcete z mobilu volat levněji? Poradíme vám, jak na to

Pokud si kupujete kredit, zvažte, zda se vám nevyplatí paušální tarif. Má samozřejmě určité nevýhody, na druhou stranu ale bývá v přepočtu na provolané minuty levnější. Nevhodně zvolený paušální tarif se vám ale může i výrazně prodražit, pokud nevyberete pro vás ten optimální. O změně tarifu nerozhodujte na základě jedné faktury, při výběru vám velmi pomůže, pokud si budete po určitou dobu zapisovat, kolik za volání utrácíte anebo kolik provoláte minut a propíšete SMSek a nakonec si spočítáte měsíční průměr. Až na jeho základě si zvolte správný tarif nejlépe odpovídající vašim potřebám.

Pokud máte smartphone, ušetřit na volání vám pomůžou také speciální aplikace, které jsou zdarma ke stažení na Google Play nebo v Appstoru. Například Call Meter 3G. Takové programy si dokážou uložit, kolik vás stojí volání, SMSky nebo třeba kolik máte volných minut a na základě toho vám přímo na displeji zobrazují, kolik už jste utratili od začátku zúčtovacího období. Podobně se dá sledovat i objem stažených dat, pokud máte zpoplatněný mobilní internet. Například přes aplikaci My Data Manager. Od té doby, co takové aplikace využívám, jsem ani jednou nepřekročil operátorem přidělené volné minuty. A má to ještě jednu podstatnou výhodu. Dopředu víte, kolik měsíčně utratíte, takže vás částka na faktuře prostě nepřekvapí. 

Jídlo

Na jídle se šetřit nemá, zní stará poučka. Dejte ale pozor na to, že každá mince má dvě strany. Ne každé drahé jídlo musí být nutně kvalitní a ne každé kvalitní jídlo musí být drahé. Výdaje za jídlo patří k těm, které jsou nezbytné, ale i ty se dají výrazně omezit. A přitom to neznamená, že byste omezovali sebe. 

Podstatou je stravovat se co nejvíc doma. Jistě, znamená to věnovat nějaký čas vaření, vrátí se vám to ale v ušetřených nákladech. Kvalitní teplé jídlo se dá pohodlně uvařit za 30 Kč za porci. Efekt se samozřejmě ještě zdvojnásobí, pokud vaříte pro víc osob. Pokud to porovnáte s obědem nebo večeří v restauraci, kde se těžko dostanete pod stovku za porci, je rozdíl markantní. Nehledě na to, že v takových restauracích můžete málokdy čekat opravdu poctivé jídlo z kvalitních surovin. 

To samé platí v případě stravování přes den, například v práci. Noste si jídlo z domova. Dojít si na oběd s kolegy do závodní jídelny je bezpochyby zážitek velmi inspirující, ale tím, že si přinesete jídlo z domova třeba v krabičce, nejen ušetříte, ale pravděpodobně se najíte i kvalitněji.  A nemusíte se za to stydět. Podle průzkumu společnosti Edenred je „krabičková“ strava v práci stále častější, a to nejen kvůli penězům, ale právě kvůli lepší kvalitě jídla z domova. 

A pokud doma nevaříte? Nevadí, i vhodně zvolené studené menu dokáže člověku dodat dostatek energie na celý den. Mnoho lidí v práci sice chodí na oběd, často ale jde o jediné jídlo za den. Pokud jste přesvědčeni o tom, že minimálně jedno teplé jídlo denně prostě mít musíte, zkuste se zamyslet nad tím, co byste nakoupili potravin v běžném obchodě za tu stejnou cenu, co dáte v restauraci nebo závodní kantýně. 

Cigarety

Nejlepší z hlediska úspor je samozřejmě nekouřit. Při průměrné měsíční útratě zhruba 2000 korun měsíčně to je asi 24 000 korun ročně. Pokud byste místo cigaret dávali po dobu třiceti let stejnou částku na spoření s 2% ročním úrokem, k důchodu byste si přilepšili zhruba milionem korun.

Spočítejte si, kolik byste dokázali uspořit na penzi, kdybyste teď místo kouření dávali peníze na důchod.

Radit kuřákovi, aby přestal kouřit, je ale většinou jako mluvit do dubu. Existují ale i jiné způsoby, jak na tabákovém zlozvyku ušetřit, aniž by se musel kuřák výrazně omezovat. Nechme stranou starou otřepanou strategii „jedné cigarety“, kdy žádáte ostatní kuřáky o cigarety s tím, že tu poslední máte na ráno. 

Tabákový trh je totiž velký a díky tomu existuje i mnoho možností, ze kterých může kuřák vybírat. A cigarety patří k těm nejdražším, alespoň z těch běžných. Ušetřit se dá například na tom, že si cigarety nekupujete a balíte si je sami. Kvalitní tabák se dá v Česku koupit poměrně levně, na rozdíl od některých ostatních evropských států, a oproti cigaretám vychází výrazně levněji. Podle mých odhadů balení tabáku sníží náklady na kouření zhruba o polovinu. A navíc, každá taková vlastnoručně balená cigareta chutná líp.

V poslední době jsou také moderní elektronické cigarety. Počáteční investice něco stojí, pokud si ale zvyknete na trochu jinou chuť, do pár týdnů se vám investice vrátí. Nikotinové náplně oproti cigaretovým krabičkám opět vyjdou výrazně levněji. A to nemluvím o tom, že elektronické cigarety jsou – alespoň podle jejich výrobců – podstatně zdravější.

Bydlení

Mít střechu nad hlavou je jednou z nejzákladnějších lidských potřeb. Navíc výdaje, které jsou se zajištěním této potřeby spojené, většinou tvoří velkou část výdajů domácnosti. Z těchto důvodů o těchto výdajích (například nájem, hypotéky, inkaso apod.) většinou lidé nepřemýšlí jako o těch, se kterými se dá výrazně hýbat, a berou je jako pravidelné a neměnné. 

I přesto bych ale chtěl upozornit na to, že právě na bydlení se dá výrazně ušetřit, i když samozřejmě nejde o věc tak snadnou, jako se například rozhodnout, že nebudu kupovat jogurty za 20 korun, ale pouze za 10 (takovým krokem však paradoxně ušetříte velmi málo). Vím, že pustit byt nebo dům, ve kterém bydlíte s rodinou třeba 10 let, není jednoduchá záležitost, jde mi jen o to, abyste v případě optimalizace rodinných financí brali i takovou možnost v úvahu. Lpění na tom, že s rodinou nutně potřebujete 4+1, pokud například vaše výdaje o tisícikoruny převyšují příjmy, je velmi krátkozraké.

 

 Na bydlení se dá velmi ušetřit a zvážit takovou možnost připadá v úvahu hlavně v případě větších existenčních problémů. V případě nájmu to znamená najít si pronájem levnější, v případě vlastní nemovitosti to znamená dům nebo byt prodat a koupit si levnější. I vlastní nemovitost může někdy z kapes vynášet víc peněz než pronajatý byt. Při svém rozhodování berte v úvahu i možnost, zda byste byli ochotni například nějakou dobu jít do spolubydlení (platí převážně pro jednotlivce) nebo se přestěhovat do levnější lokality, například z města na venkov. Žití na venkově může (ale nemusí!)z mnoha důvodů nakonec vyjít mnohem levněji, a navíc si můžete užívat čerstvého vzduchu.

Tipů, jak ušetřit existuje mnoho. Dejte však pozor na to, že každá úspora něco stojí. Pokud šetříte, zamyslete se vždy nad tím, zda vás tato snaha nebude stát víc, než kolik můžete šetřením získat, a to nemluvím jen o penězích. Poslední díl seriálu Staňte se šéfem vlastních peněz, který vyjde za týden, bude o tom, jak dokážou se správou financí pomoci počítačové programy.

 

6. Staňte se šéfem vlastních peněz: Nechte počítač, ať pracuje za vás

Pokud nechcete vést domácí účetnictví pomocí tužky a papíru, dejte prostor svému počítači. Máme pro vás tipy na šikovné programy.

2. 7. 2012 0:00 Jan Spilka

Na vedení domácího účetnictví stačí tužka a papír, většinu novopečených „manažerů rodinných financí“ by měl uspokojit tabulkový kalkulátor typu Microsoft Excel. Pro ty, kteří ale chtějí něco víc, existuje mnoho šikovných programů, se kterými můžeme správu svých peněz zpřehlednit, zjednodušit a také díky nim v neposlední řadě ušetřit mnoho času.  

Pro někoho nudné zapisování financí se může díky programům stát zábavným. Zde je výpis těch, které jsou dle mého názoru něčím výjimečné, ať už jde o jejich užitečnost, jednoduchost ovládání anebo šíři funkcí. Upozorňuji na to, že nejde o kompletní výpis toho, co je na trhu. Podobných programů jsou i na českém internetu desítky, takže na to, věnovat se všem, nemáme prostor. Spíš vám chci ukázat, jaké možnosti existují.

Domácí hospodářství plus 5.0

Domácí hospodářství plus je program, který překvapí svojí univerzálností a jednoduchostí. Umožňuje podrobnou evidenci příjmů a výdajů domácnosti. Příjmové a výdajové kategorie si můžete nastavit sami a můžete jich mít, kolik chcete. Každá kategorie může být navíc rozdělená na podkategorie, takže si můžete například vytvořit výdajovou kategorii Auto, a tu si pak ještě rozdělit třeba na benzín, pojištění, servis apod. Menší detailisté se ale spokojí s přednastavenými kategoriemi, které si pak můžou dle libosti upravit

Každý výdaj musíte zapisovat manuálně, ostatní už ale program dělá automaticky. Můžete se například kdykoliv kouknout na výpis vašich příjmů a výdajů za vámi zvolené období nebo si vyvolat graf jednotlivých kategorií. Bohužel jsem nepřišel na možnost, jak vyvolat graf všech kategorií najednou. Jinak je ale program přehledný. Program má sedm hlavních nabídek – první jsou Účty, které sníží hlavně k zapisování příjmů a výdajů.  Dále Statistiky, Spotřeba, Různé, Výpočty, Nástroje a Nastavení. 

Program navíc obsahuje mnoho zajímavých funkcí. Ačkoliv nemusí být vždy extrémně sofistikované, dokáží velmi ulehčit práci. Jde například o to, že si můžete do programu vkládat evidenci faktur třeba za mobilní telefon nebo za elektřinu. Program také obsahuje evidenci půjček anebo si můžete naopak vpisovat, na co potřebujete ušetřit a program vám průběžně počítá, kolik vám ještě zbývá.  Mile mě překvapily různé kalkulačky, které vám na několik kliknutí vypočítají například zhodnocení vkladu, přepočet měny aktualizovaný podle kurzů České národní banky, ale také návratnost do výměny úsporných žárovek v bytě. Nejde o něco, co by jiné samostatné programy neuměly, milé je, že máte všechno pohromadě. Většina vložených a generovaných dat a statistik se pak dá exportovat třeba do Excelu nebo vytisknout. Program je slovenský, ale má i češtinu. Je na vyzkoušení zdarma, plná verze stojí 450 Kč.

HomeEKO 3SR12

Další program zaměřený na sledování finančních toků rodiny se jmenuje HomeEKO. Dle mého názoru není tak přehledný jako Domácí hospodářství, ale nabízí podobné funkce. Příjmy a výdaje se také dělí podle kategorií a dají se zapisovat manuálně. Výhodou ale je, že zapisování příjmů a výdajů lze výrazně zjednodušit a zautomatizovat. Program totiž dokáže importovat data z internetového bankovnictví některých bank – je kompatibilní s Českou spořitelnou, ČSOB , mBank a FIO Bankou. Prakticky to znamená, že dokáže rozpoznat strukturu elektronického výpisu, rozklíčuje na jednotlivé položky a ty jednotlivě zapíše do finančního deníku mezi ostatní vámi zadané výdaje. Pokud se naučíte pracovat s touto funkcí, dokážete ušetřit velmi mnoho času. Mimoto program umí také importovat stará data z jednoduché tabulky z formátu *.csv. 

K přehlednosti přispívá třeba kalendář, který zobrazí celý měsíc na jedné obrazovce, přičemž u každého dne jsou vypsány jednotlivé částky příjmů a výdajů za daný den. Nechybí ani grafy, u kterých si můžete vybrat z několika možností zobrazení. K urychlení práce přispívá také propojení jednotlivých funkcí programu. Pokud například zadáte v samostatné evidenci automobilu tankování paliva, vepsaná částka se automaticky vepíše i do evidence příjmů a výdajů. V porovnání s předchozím programem se mi HomeEKO zdál poněkud méně přehledný a déle mi trvalo, než jsem se s ním naučil zacházet. Domnívám se, že je to problém vkusu. Výhodou je také cena. Program je zdarma dostupný na 30 dní, časově neomezená verze stojí 199 Kč.

HomePack 3000 6.13

HomePack 3000 je sada čtyř programů určená pro vedení domácnosti. Obsahuje program pro rozvržení nábytku v pokoji, evidenci drobných věcí v domácnosti, samostatný program na evidenci knihoven (knihy, videokazety, DVD) a konečně domácí účetnictví. My se budeme věnovat pouze této aplikaci. HomePack 3000 vyniká především přehledností. Menu poslední verze je podobné nabídce posledních verzí programů z balíku Microsoft Office, a obsahuje sekci Účetnictví, Hodnocení, Trvalé příkazy, Číselníky a Nastavení. 

Sekce účetnictví slouží k vedení finančního deníku – to znamená příjmů a výdajů. Program umožňuje nastavit více domácností, účtů (bankovní účet, hotovost, kasička) a do každé domácnosti vložit libovolný počet členů. Díky tomu se pak dají třeba jednoduše sledovat výdaje jednotlivých členů rodiny. Kategorie výdajů jsou jednostupňové, ale dají se libovolně přidávat a měnit, ke každému se dá přidat člen domácnosti, který daný výdaj uskutečnil. K jednoduché práci s programem přispívá i filtr, pomocí kterého můžete nastavit pouze položky, které přesně chcete, například pouze výdaje nad 5000 Kč vašeho druha v průběhu 14 dnů v únoru. Záložka Hodnocení zobrazí grafy, které můžete nechat zobrazit podle různých kritérií. Do Trvalých příkazů zadáváte pravidelné platby. Ty fungují přesně tak jako ve skutečnosti. To znamená, že se odečítají (a objeví v seznamu výdajů) až v den, kdy jsou uskutečněny. Tady bych uvítal širší nastavení, například možnost odečítat všechny pravidelné výdaje hned po hlavním příjmu (výplatě), aby byl lepší přehled o tom, kolik vám do konce měsíce zbývá. Číselník je seznam všech příjmových a výdajových kategorií.

Program je přehledný, jednoduchý, ale osobně bych uvítal víc funkcí. Jednou z mála vychytávek, které mi přišly užitečné, je zobrazení zůstatku vašich peněz, stejně jako rozpočtu na den, který je dostupný hned na hlavní obrazovce. Díky tomu je jasně vidět, kolik peněz můžete utratit do libovolného dne v měsíci (například do výplaty) za den, abyste neskončili v mínusu. Bohužel se tam nezapočítávají ještě nezapočítané trvalé příkazy, což účelnost této funkce snižuje.
Zdarma je k dispozici verze omezená na 30 dnů s maximálním počtem 50 záznamů. Plná verze aplikace Domácí účetnictví stojí 299 Kč, kompletní balík čtyř programů vyjde o stovku dráž.

Moře financí

Kromě klasických programů, které si stáhnete do počítače, existuje ještě další možnost. A to vedení domácího účetnictví přímo online na internetu. Nevýhodou je nutnost připojení k internetu. V úvahu samozřejmě připadá i problém bezpečnosti. 

Moře financí je web, který je zaměřený na prodej finančních produktů. Stránky ale kromě toho nabízí také možnost založit si vlastní profil, k čemuž stačí prakticky pouze funkční e-mailová schránka. Profil funguje prakticky jako váš osobní finanční deník, podobně jako výše zmíněné programy, až na to, že je online. 

Moře financí je překvapivě sofistikovaný web, který mě osobně překvapil svou jednoduchostí, přehledností a hlavně tím, jak dokáže přemýšlet. Základem je, jako u podobných programů, zaznamenávání příjmů a výdajů a jejich sledování v podobě různých grafů a tabulek. O tom nemá smysl se rozepisovat dopodrobna, v čem ale web boduje, je schopnost importování dat a automatické členění do kategorií. 

Web totiž dokáže importovat výpisy z internetového bankovnictví – v současnosti podporuje i-banking devíti českých bank. Jedním kliknutím tak na web můžete importovat data zachycující veškeré finanční transakce a to klidně od vzniku vašeho účtu až do současnosti. Nemusíte se navíc bát, že import dat nezvládnete – import se skládá jen z několika kroků a navíc, web obsahuje pro každou banku zvlášť podrobný návod.

Nejužitečnější je ale schopnost všechny importované položky (příjmy a výdaje) automaticky rozčlenit do jednotlivých kategorií. Nákup potravin v supermarketu například automaticky zařadí do kategorie potraviny, nákup benzínu zase do kategorie pohonné hmoty a podobně. Web se řídí podle různých přednastavených pravidel, jako jsou klíčová slova, výše částky, číslo účtu apod. Nejlepší na tom je, že systém funguje automaticky a dokáže se učit. To znamená, že když například nějakou kategorii zhodnotí špatně a vy ji opravíte, příště už výdaj stejného charakteru zařadí správně. 

Systém samozřejmě není neomylný, je ale překvapivě spolehlivý a v mém případě dokázal správně automaticky zařadit zhruba 90 % výdajů. A pokud udělá chybu, můžete ji rychle opravit a příště už systém výdaj zařadí správně. Používáním programu se tak systém dokáže učit. Dále mu můžete pomoci i v tom, že můžete sami nastavovat pravidla, podle kterých bude příjmy a výdaje členit. 

Problém nastává s výdaji, které uskutečníte pomocí hotovosti. Web dokáže rozpoznat výběr z bankomatu, co pak s vybranými penězi uděláte, ale samozřejmě ne. Pokud tedy chcete mít kontrolu i nad tím, co jste platili hotovostí, nezbývá jiná možnost, než tyto výdaje vpisovat manuálně. Práci si usnadníte maximálně tak, že budete v největší možné míře platit kartou.
Se zadanými daty se dá dělat mnoho věcí. Samozřejmostí jsou grafy, které jsou přehledné a jednoduché. Moře financí umožňuje i nastavit si pro každou kategorii rozpočet, tedy určitý limit, který byste neměli překročit, a to na týdenní, měsíční i roční bázi. Při dosažení určitého limitu si můžete nastavit upomínku. Ty můžete kromě toho používat třeba také na připomenutí konce fixace vaší hypotéky nebo termínu odevzdání daňového přiznání. 

Každé začátky jsou těžké, takže musíte počítat s tím, že bude nějaký čas trvat, že se systém naučí zařazovat vše podle vašich představ. V budoucnu se vám to ale mnohokrát vrátí v úspoře času. Nemuset každý výdaj zadávat ručně je například pro mě neocenitelná funkce. O to víc, že používání těchto funkcí je zdarma.

Ostatní programy

Podobně jako Moře financí funguje také webový projekt Chytrý Honza. Funkce vedení výdajů zde ale není podle mého názoru tak rozpracovaná a web vás mnohem víc nutí koupit si nějaký finanční produkt, takže se webu nebudeme podrobně věnovat. 

 

Klasického softwaru určeného pro tyto účely jsou desítky. Nemá smysl popisovat každý z nich, pro úplnost uvádím jen stručný seznam těch, které jsme zde nepopisovali. Například jsou to: Homefinance, Domácí účetnictví, Domácí účetnictví Filip, RQ Money, Hlídám si, Java Home Cash, BF´s Home Economist nebo Microsoft Money. Některé jsou placené, některé nabízejí verze zdarma. 

Tímto je náš seriál u konce. Pokud máte problém každý měsíc vyjít s penězi, nezapomeňte, že problém s největší pravděpodobností není jen ve vašem příjmu. Zvykněte si na to svou finanční situaci pravidelně sledovat a plánujte. Díky počítačovým programům se tato ze začátku nudná činnost může stát zábavnou. Přeji vám co nejlepší finanční zdraví.